Jak vyslat svá přání „do vesmíru“: důležité kroky pro jejich zhmotnění

Víte… Dlouho jsem chtěla začít sdílet klíčové momenty mého života, které by mohly „nakopnout“ jiné, kteří jsou zrovna ve stejné nebo podobné situaci, aby se v životě posunuli kupředu… Sami za sebou. Za svou podstatou a svými sny ❤.

Jen jsem dlouho nebyla přesvědčená o tom, že mám co říci. Protože jsem to stále sama na sobě testovala. A taky jsem se bála… Bála jsem se sdílet samu sebe z té největší hloubky toho, kde to ještě dokážu popsat. A taky protože některé své největší sny už mám a některé ještě ne (ale jsou v procesu).

Nakonec jsem se ale rozhodla téma zákonu přitažlivosti a v podstatě změny směru života (za tím „štěstím“) uchopit podle svého a co nejvíce opravdově a autenticky, společně s mými životními zkušenostmi a kopanci do prdele a už to dát ven.

Protože si pamatuju, jaké to je nevědět, kdo jsem a myslet si, že mé sny jsou jen bláhová fantazie, a že realita je krutá. Žít s tímto pocitem bylo to nejhorší, co jsem kdy žila. Žít tak, jak se má a né tak, jak to cítím. Nechat ostatní, aby určovali co můžu a co nemůžu a kdo vlastně jako já jsem. Protože to bylo pěkně na hovno. Dny byly nekonečné a plné stereotypu, nic nedávalo smysl a pocit prázdnoty narůstal. A s tím přicházely nemoci. S pocitem bezmoci…

Dnes už jsem přesvědčena o tom, že dovolit si přijmout nový pohled na to, jak tvořit svůj život tak, aby ten život byl doopravdy MŮJ je snad to nejdůležitější. A taky vím, že přijít na to, kdo vlastně JÁ jsem, je taky běh na dlouhou trať. A ve chvíli, kdy už to víme, tak se zase poztrácíme. Ale stojí to za to. Dny jsou pak barevné, objevujeme chutě života, o kterém se nám ani nesnilo a duše tleská nad tím, jak odvážní jsme.

Ale pozor!

Velmi často texty (samozřejmě i mé texty) o splněných přáních a manifestacích mohou svádět k tomu, že si můžeme myslet, že je to strašně jednoduché… Že jako luskneme prsty a je to. Z mé zkušenosti to je podle toho, co si jako přejeme, a jak jsme na tom my samotní.

Důležité je:

1. PŘÁT SI: Vyslat správným způsobem své přání „do Vesmíru“ nebo Bohu nebo jakkoliv tomu říkáte.
2. VĚŘIT V PROCES: Silně věřit, že se naše přání zhmotní a my ho budeme žít nebo užívat.
3. UMOŽNIT ZHMOTNĚNÍ: Toto je velmi důležité a Rhonda Byrne v dokumentu Tajemství o tom nepíše. Umožnit znamená, že po tom, kdy si přání vyšleme, tak v běžném životě zbystříme a jdeme tomu zhmotnění naproti. Nejde si jen přát a sedět na zadku na gauči doma a čekat, že se naše vysněná práce nebo třeba partner objeví za dveřmi a zaklepe. Takhle to nefunguje. Musíme právě z toho gauče vstát a začít něco dělat. Jít tomu prostě naproti. Zákonitě se pak začnou v realitě odehrávat věci, které nás začnou za těmi našimi sny tahat. A my se pak nesmíme bát říci ANO v momentě, kdy to přijde. Nebo přijde jen takový můstek k těm našim snům. A vždycky, když ten důležitý moment přijde, tak nám to intuice napoví. Opravdu. Pošeptá nám – řekni ANO! Pak už musíme být jen tak odvážní, že to doopravdy uděláme.
4. PŘIJÍMAT: Víte, kolik lidí neumí přijímat? Strááášně moc. Určitě to znáte. Chtete někomu něco dát a on to odmítne. Nebo někdo někomu něco nabídne a zní to fakt dobře, ale jemu najedou podvědomé vzorce typu: To bude určitě nějaký podvod, to se mi nezdá, tady něco smrdí, co když to bude nějaká bouda, za to budou určitě chtít něco nazpět atp. Pokud neumíte přijímat a bráníte se z nějakého důvodu mít se lépe, než jak se máte (třeba trestáte sami sebe za něco), tak logicky nakonec nějak odmítnete i to své přání. A tak dostanete prd.

Jak se daří manifestace mě?

Já osobně jsem expert na kokotiny. Přeju si nějakou zdánlivou maličkost a už ji mám „na stole“. 

Příklad ze života: 

1. PŘÁT SI: Nedávno jsem se zastavila u výlohy se zlatými šperky. Zaujalo mě, že mě ty šperky vůbec zaujaly. Celý život jsem byla spokojená s bižuterií. A najednou jsem stála před tou výlohou a dívala jsem se na krásné náušnice a řetížky a projevila jsem upřímnout touhu po tom, mít taky krásné zlaté šperky. (Opravdové přání musí být vždy upřímné a od srdce, žádné fejky.) Já jsem si upřímně ani neuvědomila, že jsem u těch šperků přání poslala. Ale poslala. Když jsem tam stála, úplně jsem cítila, jak mi ty šperky sluší a jak jsem pyšná na to, že je nosím. To se stalo tuším v pondělí. 

2. VĚŘIT V PROCES: V ten já věřím pořád. Prostě věřím, že vše, co si přeju, budu mít. Mám už v sobě za tu svou praxi neochvějnou víru, že to tak prostě bude. 

3. UMOŽNIT ZHMOTNĚNÍ: Ve čtvrtek mi volala mamka, jestli se za ní stavím popovídat a na kávu. Chodím k ní poměrně často, když jsem v rodném Havířově, a tak to nebylo ničím speciální, ale řekla jsem ANO, i když jsem měla návštěvu u ní domluvenou na jiný den.

4. PŘIJÍMAT: Mamka se na mě tak dívala a z ničeho nic mi říká. „Já jsem ti to celou dobu nechtěla dát, protože jsem se bála, že to ztratíš. Ale už mi přijdeš dospělá a věřím, že si toho budeš vážit. Tady mám pro tebe zlaté náušnice, medailon po babičce a zlatý prsten.“ A já ji objala, začala jásat radostí a říkám „DĚKUJU!!! Moc si toho vážím…“ A od té doby vše s hrdostí nosím. A vážím si toho tak strašně moc, že to snad ani nejde popsat. 

Tak… Toto bylo v podstatě „lehké“ přání… Zní to jednoduše, viďte?

Ale když si přeju něco, z čeho mám respekt (něco, co je pro mě velké), tak mi to trvá déle a cesta za tím je pro mně náročnější.

Má to ale svůj důvod. Protože na cestě za našimi přáními a sny překonáváme překážky, které nám život přináší (to abychom se posílili a na to přání si pak byli schopni dosáhnout) a neustále rosteme. Znalostně i duchovně. A ten růst někdy fakt (kurva) bolí. Ono totiž někdy na to naše přání musíme být daleko silnější než teď jsme (abychom ho vlastně vůbec unesli).

Přiklad ze života

1. PŘÁT SI: Kdysi jsem dělala asistentku obchodního oddělení pro jednu v té době velkou marketingovou společnost a domlouvala jsem obchodní schůzky obchodním zástupcům. Tehdy jsem si moc přála, abych jednou mohla dělat ten marketing úplně sama. Abych nebyla omezená tou firmou pro kterou pracuju a mohla si hledat klienty sama, vytvářet jim webové stránky a další reklamy ve svobodě a bez omezení. Ale myslela jsem si, že je to jen bláhový sen, protože jsem si nedokázala představit, že to všechno vlastně zvládnu a hlavně jak to zvládnu. 
2. VĚŘIT V PROCES: Tehdy, když jsem to přání poslala, jsem ani nevěděla, že zákon přitažlivosti existuje, takže jsem v podstatě neměla čemu věřit. Ale vnitřne jsem cítila, že to jednou bude všechno jinak. Věřila jsem, že to jednou prostě přijde. 
3. UMOŽNIT ZHMOTNĚNÍ: Tady je ten nejdůležitější bod. Umožnit. Tehdy mi v práci nabídli povýšení a udělali ze mě obchodního zástupce. Kývla jsem na to. A bylo to pro mě tak důležité! Díky tomu jsem se totiž naučila proces obchodu a odstranila jsem si velkou spoustu nejistot a strachů. Naučila jsem se vést obchodní jednání, naciťovat klienty, zjistila jsem, jak funguje velká spousta různých firem, poznala jsem obrovskou spoustu zajímavých lidí. Když jsem prodala nějaké firmě webové stránky, tak jsem pak neustále chodila do produkčního oddělení kontrolovat jejich práci a zajímala jsem se o to, jak a proč co dělají atp. To bylo tak strašně moc důležité. 

   POZOR!!! UMOŽNIT ZHMOTNĚNÍ NĚKDY ZNAMENÁ I OPUSTIT TO STARÉ – NEFUNKČNÍ A PŘIJMOUT NOVÉ 

   No a potom jsem vyhořela. Firma se mi přestala líbit, přestalo mě naplňovat pro ni pracovat a nebavila mě produkční omezení, která neumožňovala dodat klientům to, co potřebují přesně na míru. Chtěla jsem pro své klienty to nejlepší, a to z mého úhlu pohledu nešlo. A tak jsem dala výpověď a nechala jsem se zaměstnat jako asistentka v rodinné firmě, ve které mě nechali dělat i marketing. Platově jsem šla na polovinu a práce to byla absolutně jiná, ale já cítila, že to prostě potřebuju. No a tam mě DÍKY BOHU pustili k tvorbě. Vytvářela jsem webové stránky, vytvořila jsem facebookové stránky, psala jsem mailing, natáčela videa. Nejen to, ale i spoustu dalších věcí jsem si díky jejich důvěře mohla osahat v praxi. Dokonalé. Byla jsem moc šťastná. Zároveň jsem v té firmě velmi vzhlížela k jejímu vedení. Obdivovala jsem, že někdo dokázal vybudovat skvělou firmu, produkovat úžasné produkty a zaměstnávat lidi. Tím, že jsem byla šťastná a velmi vděčná za všechno, co se mi děje, tak jsem začala být šikovnější a šikovnější a sebevědomí mi narůstalo. (Tady si dovolím menší vsuvku. Sebevědomí neznamená, že si někdo myslí, že je mistr světa amoleta, ale že si je vědom svým předností i nedostatků, se kterými umí s pokorou pracovat.)

4. Do té vší radosti jsem začala načítat informace o Zákonu přitažlivosti a díky tomu jsem se více začala orientovat v tom, jak tento zákon funguje. Chvíli na to jsem „náhodou“ potkala kamaráda ze střední, který měl také sen podnikat. Měli jsme společnou vizi a trápení v jednom. Přáli jsme si, aby naše rodné město Havířov lidé viděli našima očima. Jako hezké město plné potenciálu a příjemných možností. Proto jsme si založili médium pro město Havířov – Havířov Žije , začali jsme psát články o možnostech ve městě a natáčet videa a pořady na různá témata. Bylo to úžasné! Úplně jsem zářila. Strašně moc mě naplňovalo tvořit s lidmi, kteří mají stejné vize a cíle.

   To vše jsem dělala ještě při práci a s čtyřletou dcerou, kterou jsem měla a stále mám po rozvodu ve své péči. Takže ano, měla jsem toho až nad hlavu, ale ta touha tvořit byla nezastavitelná.

   A pak…Na jednom z videí Havířov Žije mě viděl můj teď už bývalý kluk a současný kolega a kamarád Marek Sikora. Líbila jsem se mu, a tak mě pozval na rande. Tehdy jsem se bála s ním jít (mohl to být nějaký úchyl, stalker, pitomec, bůhví co ještě), ale hodila jsem strachy za hlavu a šla jsem s ním. Prostě jsem cítila že mám. Vyprávěl mi o tom, jak se živí vytvářením webových stránek (jeho práci najdete tady: Maxsico.cz ), a jak se to vše naučil po šichtách na lince v Hyundai, protože chtěl od života něco více. Fascinovalo mě to. On mě fascinoval. Nebál se jít si za svým snem a teď se jím živí! A nechodí do práce. Prostě jen dělá webové stránky a funguje. Svobodně žije. Byl mou velkou inspirací a obrovským nakopávačem.Nikdy nezapomenu, jak se na mě podíval a řekl mi: „To zvládneš taky! Co jsem viděl, tak jsi talentovaná a šikovná. V tvém případě bych se toho vůbec nebál.“ On si možná ani nepamatuje, že mi tohle řekl, ale bylo to pro mě tak důležité! Byl to asi první člověk v mém okruhu, který mi dodal odvahu i sebevědomí k tomu, abych odešla z práce. Byl chodící důkazem toho, že můj sen se může stát realitou. A já nakonec z té práce odešla. Né hned. Ještě jsem potřebovala dostat ťafku, doraz. Odešla jsem až potom, co se mi blokly záda a já šla k lékaři. Ten se na mě podíval a říká „Verča, kurva… Však tě to musí bolet. Co se stalo, kde ses sekla?“ A já odpověděla hned, bez rozmyšlení „V práci. Už tam nechci být.“ A on na to: „Tak se na to vyser, však se uživíš sama, jsi šikovná.“ Hned na to jsem s velmi těžkým srdcem podala v práci výpověď a odjela jsem se z toho masakru vyléčit do Paříže.
   
   Bála jsem se?To víte, že jsem se bála. Moc jsem se bála. Měla jsem strach, že se neuživím. Že nebudu mít na nájem. Že přijdu o dceru. Že nebudeme mít co jíst. Tyhle všechny sračkojdní strachy nám téměř vždy před skokem do neznáma generuje naše mysl. Ale v srdci jsem věděla, že to prostě musím zkusit. Jinak umřu.

5. PŘIJÍMAT:  Když jsem přijela z Paříže, jela jsem rovnou na akci jednoho z potenciálních klientů Havířov ŽIJE a dostali jsme zakázku pro natáčení jednoho promo videa za celkem hodně peněz. Ke službám magazínu Havířov ŽIJE jsme tedy pak vymysleli malou marketingovou agenturu Goat media, která zajišťovala právě natáčení videí pro firmy, tvorbu log, grafiky i brandů pro firmy, a můj tehdejší kluk Marek nám začal zajišťovat tvorbu webových stránek a e-shopů. A já mu s tím pomáhala. Tak jsem se to naučila.

CELÝ TENTO PROCES MĚ STRAŠNĚ BOLEL! VŮBEC TO NEBYLO JEDNODUCHÉ! Ztratila jsem jistotu práce a vrhla jsem se do naprosto neznámých vod. Ve chvíli, kdy to vypadalo katastroficky (bloklá záda, výpověď) se to vše ale dělo pro mé nejvyšší dobro, jen jsem to zatím nebyla schopná vidět. 

Takže co z toho plyne?

Už mám na sobě otestované, že ve chvíli, kdy jsme fakt hodně v prdeli, tak se to děje proto, abychom za chvíli byli hodně někde 🤣🤣🤣. Samozřejmě někde „výš“ než jsme byli doposud. Musíme si zpracovat strachy a různé bolesti a ztráty jistot. Ve chvíly, kdy se to stane, tak nás to pak vyšvihne nahoru!

Ale je rozdíl mezí tím, jestli se utápíme v nějaké sračce bez vize budoucna a nebo v nějaké momentální sračce s vizí a vírou v lepší život, kdy jdeme kupředu.

Kolikrát má životní situace vypadala zvnějšku nějak blbě, tolikrát jsem se v ní cítila šťastně. A nikdo to nechápal. Cítila jsem se v ní šťastně, protože jsem věřila a měla víru v to, že mě to vede tam, kam chci.

Ryzí štěstí z bytí nevzniká tehdy, když děláme věcí „správně“ a žijeme podle toho, jak se to „má“, ale když žijeme SVŮJ příběh. A ten může být někdy i děsivý, odvážný, smutný, nasraný, nešťastný… Ale takový je právě ŽIVOT.

Je plný emocí, barevností, proměnných… Snažme se proto milovat jej takový ryzí, jaký je. Opravdový. Najít lásku v opravdové pravdě našeho vnitřního vědění. Protože někdy je nám dáno milovat i to, co je pro většinu nemilovatelné… 

#tosemitokeca

Pac a pusu ☀️

❤❤❤

Poděkování: Děkuji Markovi Sikorovi za to, že se mnou v těch klíčových momentech byl a dokonce souhlasil s tím, abych uvedla jeho jméno do tohoto článku. Bez něj bych ten start nezvládla. Navždycky mu za to budu vděčná. A i když jsme pro sebe nebyli vhodní partneři, tak věřím, že alespoň kamarádi a kolegové ještě nějaký čas budeme.