Snad každý, kdo touží po tom živit se svým snem prostřednictvím podnikání a zároveň je ještě ve finanční jistotě – v zaměstnání, je nejspíše vystrašený z představy, že tuto zdánlivou jistotu finančního příjmu opustí. Troufnu si říct, že takový člověk se nachází v takové kolizi rozumu a srdce. Srdce (intuice) totiž vidí za roh, vnímá svůj potenciál a tiše šeptá svému nositeli, že už fakt nechce chodit do práce, že chce něco víc. Že chce rozvíjet svůj potenciál. Do toho na něj rozum křičí, ať se vzpamatuje, protože nebude mít na zaplacení složenek. No a co s tím?
Podívejme se na to skrze příběh…
Dnes jsem měla úžasné setkání s dvěma překrásnými lidmi, kteří vyhledali mou pomoc. Ještě teď cítím nádhernou energii, která mnou proplouvá.
A co po mě chtěli?
Chtěli pomoci při vykročení do světa podnikání a předávání svého daru lidem. Ještě teď pociťuji neuvěřitelnou čest a vděčnost za to, že si jako průvodce vybrali právě mě.
A proč tohle cítím?
Někteří lidé mají v sobě ukrytý tak obrovský poklad, že prostě musí vykročit ze své komfortní zóny a ukázat ho světu! Živit se svým darem. Paradoxem je, že právě tito lidé v sobě často nesou obrovskou a neuvěřitelnou sílu, jen o tom neví. Nejsou schopni se vidět. Nevěří si. A tak ze začátku potřebují psychicky podržet a navést na jejich cestu v “realitě”. A vyberou si jako svého průvodce třeba mě.
Proč tohle potřebují?
Protože často byli tak dlouho vystaveni různým odrazovačům a “chytrolínům”, kteří jim předkládali ty nejhorší životní scénáře, že se bojí na tuto cestu vykročit. Což je přirozené, protože vůbec neví, co je čeká. A bojí se, že se ty scénáře těch odrazovačů a chytrolínů doopravdy stanou. A tak je fajn, když je někdo “chytí za ruku”, dodá jim odvahu jen tím, že je doopravdy uvidí a na jejich cestu jim “posvítí”. Oni už totiž tuší, že v nich něco je. Jejich duše to už ví, ale oni si nevěří.
Proč si nevěří?
Takoví lidé si často prožili něco velmi silného a na první pohled měli opravdu “hodně těžký” život. Život plný zkoušek, těžkostí… Vyplakali potoky slz a prošli si zdánlivým peklem. Tito lidé byli životem zkoušeni v těch nejtěžích formách. To vše se jim dělo právě proto, aby našli svou vnitřní sílu a při průchodu tímto zdánlivým peklem nalezli odpovědi, které potřebují znát právě kvůli tomu, aby po překonání těchto těžkostí mohli svůj dar předávat světu.
Při jejich cestě těmito těžkostmi byli často ostatními snižování, ponižováni a degradováni. Mnohokrát byli stavěni do situace, kdy se museli postavit do své síly a stát si za vlastním názorem, který byl pro všechny kolem nich nepochopitelný. A když se jim tohle děje, tak netuší, jak moc důležité to pro ně je a jak jim ti “ponižovatelé” vlastně moc pomáhají. Protože je nepřímo nutí postavit se do vlastní síly.
A právě někdy v průběhu té jejich cesty přijdou na to, že vlastně asi nejsou až tak mimo, jak jim bylo předkládáno. Objeví v sobě ukrytý poklad a konečně uvěří tomu, že opravdu mají dar a potenciál. Někdy je to jen záblesk, ale to stačí. Semínko bylo zaseto.
Co je zdálnivě blbé, tak právě tito lidé v sobě většinou mají tak obrovskou pokoru, že se často nechají odradit okolím, protože si myslí, že to okolí ví víc, než oni. To ale většinou není pravda. A ti lidé na to musí přijít. A nepřijdou na to nějak jinak, než že se “hecnou” a prostě na tu svou cestu vykročí. Vykašlou se na všechny ty chytrolíny okolo a poprvé v životě si vyberou prostě SEBE a svou intuici.
Co pro ně pak může být překážkou?
Všechno to zařizování v realitě.
- Jak si zařídit živnost?
- Kolik budu platit za sociální a zdravotní pojištění?
- Jak budu odvádět daně?
- Jak se prezentovat?
- Kolik si účtovat?
A tak dále…
No a přesně proto jsem tady já. S čím můžu poradím, řeknu, zařídím a hlavně je podpořím. Protože oni si to sakra zaslouží….
A kde k tomu beru odvahu já?
Z vlastní zkušenosti. Protože před pěti lety jsem byla matka samoživitelka, která počítala na večeři počet koleček rohlíků s pomazánkovým máslem, abychom s Leou finančně vyšly.
Protože před pěti lety jsem si nemohla dovolit ani koupit knížku.
Protože před pěti lety jsem chtěla začít podnikat v oblasti marketingu a lidi kolem mě si klepali na čelo a radili mi, abych šla raději pracovat do Lídlu.
Protože jsem před pěti lety na sobě měla napsaný půlmilonový dluh.
Protože jsem před šesti lety byla „obětí“, kdy mě fyzicky napadl můj bývalý partner a dal mi tak trochu „do držky“.
Protože jsem nechtěla nést status: Svobodná a zadlužená matka, chudák a oběť alkoholika.
Protože se mi podařilo smazat ten původní status a svůj život přetvořit. Díky víře, vděčnosti a svým dovednostem, které jen čekaly na to, až je pozvu ze sebe ven, ukázat se světu.
Mohla jsem jít na sociálku a dál se utvrzovat v tom, jak je život nespravedlivý a brečet. Ale já přišla na to, že se mi to všechno dělo jen proto, aby mě to vykopalo z té nevědomosti a role oběti, do role tvůrce. Že všechy ty zdánlivé sračky byly vlastně to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo.
(Napsala jsem na toto téma článek: Jak v sobě nalézt víru, když se věci kolem nás hroutí.)
A tehdy, když jsem si řekla, že fakt nechci být už oběť sebe a svých myšlenek, že nechci dělat to, co se ode mě očekává, že nechci poslouchat zaprděné názory, ale že chci to, co chce má duše… Tak tehdy jsem udělala to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Hecla jsem se a vyšla jsem do neznámého světa. Vnitřně jsem všechny ty pochybovače kolem sebe i ve své hlavě poslala k šípku a začala jsem. Založila jsem si živnost, s bývalými kolegy jsme si vyrobili webové stránky Goat media a začala jsem spolu s nimi tvořit webové stránky, eshopy, loga, videa a další marketingové zázraky pro ty, kdo se živí tím, co milují. Kolegové pak naše společné podnikání opustili a vydali se vlastní cestou. Já pokračuji dodnes… A už mám nové kolegy, kteří jsou naprosto dokonalí.
Od té doby uběhlo přes pět let a já mám fungující podnikání, které miluji. Dává mi nejen svobodu, radost a štěstí, ale také díky němu poznávám úžasně lidi a cítím, jak žiju svůj plný potenciál, který neustále roste. Nevěnuji se jen marketingu, ale také jsem založila svůj vlastní online magazín Mylifein.eu . A právě do něj dělám rozhovory s těmi, kdo se na svou cestu za sny již vydali. Aby mohli být inspirací těm, kteří nad sebou stále ještě pochybují.
A protože já mám už vše, co jsem si kdy přála, tak cítím, že už nastal čas, abych pomáhala ostatním a své znalosti předávala těm, kteří jsou na tom podobně jako tehdy já. Těm, kteří jsou na úplném začátku.
A co vy?
Přemýšlíte, že se začnete živit svým darem, snem, ale nejste si tím jistí? Zeptám se vás tedy:
Chcete dělat to, co vás baví a naplňuje ideálně každý den?
Chcete mít život jako dobrodružství a nebo chcete žít takový ten „bezpečný“ stereotyp?
Chcete žít svůj život a nebo život podle někoho jiného?
Chcete mít příjem takový, jaký vám někdo přidělí a nebo takový, jaký si doopravdy zasloužíte?
Chcete mít volno když chcete a nebo když vám ho někdo přidělí?
Pokud jste si odpověděli alespoň na tři otázky CHCI, tak ve vás dřímá ten potenciál. Ta jiskřička tam už je, teď už jen chybí do ní fouknout tak, aby vzplála v oheň, který vás tak zapálí, že do toho skočíte a pojedete „bomby“. Protože tam, kde je vášeň a zapálení, tam to prostě půjde! A když jsem to zvládla tehdy já, zvládnete to taky.
Pac a Pusu
Veronika
