Jak se doopravdy plní přání? Je to poměrně jednoduché, ale chce to trénink

Možná jste viděli dokument od Rhondy Byrne Tajemství. Nebo jste třeba četli knihu Jak si správně přát od Pierra Franckha. Pokud jste je neviděli nebo nečetli, udělejte to! Všechna tato díla jsou úžasná a velmi hodnotná. I když se to ze začátku může jevit jako naprosté bláznovství. Prosím neshazujte je. Nikdy. Všechno to funguje

Co všechno potřebujete ke zhmotnění svého snu/přání?

  1. Každá AKCE potřebuje REAKCI. Pokud si přejete např. novou práci, tak třeba musíte dát výpověď v té staré práci. Když chcete, aby se Vám zhmotnila přání, potřebujete pro jejich zhmotnění udělat náležitý prostor a věřit, skálopevně věřit, že se např. nová práce objeví a vy ji dostanete. (Toto často není jednoduché, protože to odporuje nastaveným vzorcům smyšlení.)
  2. Nečekejte, že přání chodí formou zázraku. S tím se setkávám pořád. Lidé si myslí, že když si budou přát balík peněz, tak budou sedět venku na lavičce a z nebe jim spadne do klína taška plná papírku s Tomášem G. Masarykem (plná pětitisícovek). Tak to není! Přání se manifestují (zhmotňují) přes reálný svět a reálné souvislosti. Jen ty souvislosti občas nejsou předvídatelné a logické. Např. když si já osobně přeju třeba peníze, tak mi přijde “nečekaně” nová zakázka. 
  3. Zákon přitažlivosti funguje pořád a naplno. Jak na “dobré”, tak “špatné” věci. Vše co je kolem vás jste si přitáhli vy sami. Od ponožek, přes bydlení, až po lidi, které máte kolem sebe. Není to náhoda. Jste to vy. Vše, co je kolem vás, jsou jen vaše zhmotněné myšlenky. Projekce Vaší mysli.
  4. Z mých zkušeností to často nefunguje na konkrétní lidi. Né kvůli tomu, že by “vesmír” neuměl konkrétního člověka přitáhnout, ale proto, že konkrétní člověk nemusí odpovídat naší představě, jen my to zatím nevidíme. Rozvinu to na příkladu. Když si přeju nějakého konkrétního partnera (třeba Honzu), zároveň ale chci, aby měl náležité vlastnosti, které Honza nemá, tak dostanu třeba Michala. Protože více odpovídá mému přání. Vesmír to ví prostě vždy lépe než vy. 
  5. Každá věc i člověk, které si takto přitáhnete může mít i stránky, které jste si nepřáli. Například si přitáhnu naprosto dokonalého partnera, ale poté zjistím, že je třeba chorobně žárlivý. Proto je dobré si přání promyslet do naprostých detailů. A nepřát si “přeju si, ať není žárlivý”, ale přát si “přeju si, ať má ve mě naprostou důvěru ve všech aspektech života”.  Vesmír totiž nerozlišuje nechci. Nechci je pro něj chci.
  6. Přání musí být opravdové. Musí jít z našeho srdce. Já osobně si třeba můžu přát bydlet na hradě… Ale chci to doopravdy? Je to to, po čem mé srdce volá? Není… Já si přeju bydlet v Praze v bytě tak akorát velkém, abych ho nemusela dvě hodiny uklízet, s vysokými stropy a starými okny. Abrakadabra, toto přání ze srdce mi vesmír milerád splnil. Celé mé přání s bydlením, a jak se zrealizovalo jeho zhmotnění najdete níže v článku.
  7. Musíte být vděční za to, co už máte, a to i v případě, že vás to štve nebo se vám to nelíbí. Např. pokud nebudu vděčná za své skromné bydlení, tak nikdy nedostanu svůj vysněný dům. Vesmír se na mě vyprdne. To skromné bydlení mi dal na základě mých myšlenek a já to nedokážu ocenit. Proč by mi tedy dával bydlení nové? Když to podle svého myšlenkového nastavení opět neocením?
  8. Musíte si umět představit tady a teď, že to, po čem toužíte už máte. Je dobré se tak začít dokonce i chovat. Mluvte s ostatními stylem, že už své přání/sen žijete. Jako kdyby to už prostě bylo. Než večer půjdete spát, vizualizujte si svůj sen a prožívejte společně s vizualizací radost, lásku a vzrušení ze splněného snu.
  9. Začněte říkat na vše ANO (pokud to není životu ohrožující). Ze začátku nedokážeme moc rozpoznat, jestli se jedná o výzvu z Vesmíru pro splnění našich přání a hodně zapojujeme racionální mysl. Proto je dobré udělat si z toho ze začátku ještě větší zábavu a začít na vše říkat ANO. Velká spousta přání se totiž manifestuje přes nějakou situaci nebo událost, která na první pohled nedává smysl. Příklad: Řekla jsem si, že už nechci žádného jiného partnera, než muže ve znamení berana (nejvíce si s nimi rozumím). Za měsíc mě na Facebooku označila kamarádka pod příspěvkem jednoho obchodu s kabelkami, kde obchod podával inzerát, že hledají někoho, kdo jim vyrobí e-shop. Klasicky na takové inzeráty nereaguji, protože funguji primárně na doporučení. Tehdy jsem ale udělala výjimku (řekla jsem ANO). Na schůzce mě majitelka obchodu seznámila s její kamarádkou, která měla také obchod s jiným zbožím a rovněž chtěla e-shop. S kamarádkou jsme si nakonec “sedly” více a domluvily si druhou schůzku. Před tou schůzkou mi napsala, že přizve kamaráda, který jí pomůže se rozhodnout. No a hádejte co? Byl to ten beran, se kterým jsem dodnes :). A zakázku jsem nedostala. Místo ní teď máme kouzelnou dceru.
  10. NENÍ TO NUTNÉ, ALE VÝRAZNĚ DOPORUČUJI: Vyhoďte TV (myslím klasický televizní program). Televize a její programy, včetně novin a zpráv jsou pro nás největší ničitelé snů. Tím, jak média neustále straší a mluví o špatných koncích v nás vyvolávají strach. Díky tomuto strachu jsme pak paralyzovaní a bojíme se dělat věci jinak. Bojíme se jet do zahraničí, bojíme se mluvit s cizím člověkem. Bojíme se říkat životu ANO. Když pak chceme změnit styl smyšlení, média nám v tom ze začátku mohou nepřímo bránit. Klidně se ke zpravodajství vraťte, ale až po nějaké době.
  11. Omezit alkohol (alespoň v začátcích) na minimum. Alkohol snižuje osobní vibrace a negativně působí na mysl. Očerňuje ji. Znáte ten pocit, když máte kocovinu? Hnus… A to dělá alkohol. V den konzumace nás vytáhne nahoru, takže je nám lépe. Nemyslíme na problémy a uvolníme se. Je to ale jen falešný pocit, alkohol nás od toho prostě jen odstřihne. Další den to na nás padne 2x tolik. Kdo pije jakýkoliv alkohol každý den (i pivo), tak mu to opravdu ubližuje. Čas od času v malém množství je alkohol OK. Ale i bez něj se dá skvěle žít :).

Ha, teď už to nevypadá tak jednoduše, že? I to je důvod, proč se to vždy a za všech okolností nemusí každému povést. Umět ukočírovat svou mysl a vědět, co si doopravdy přejeme není úplně jednoduché.

Je to jen manifestace našich myšlenek

Vše, co se odehrává v naší mysli se manifestuje před našima očima v naší realitě. Každý z nás má kolem sebe jen to, co své mysli “dovolí”. Pokud si u čehokoliv říkáme, že to není možné, tak to pro nás opravdu možné nebude. Pokud si něco přejeme a nedokážeme si představit, jaké je to reálně mít, tak to také mít nebudeme. 

Pokud si dokážeme reálně představit svůj strach (např. Že upadneme nebo se nám bude někdo posmívat), tak se nám ten strach vyplní. Vše je to jen a jen o nás a o naší mysli. Mě osobně, když se můj strach vyplní, tak to nakonec není tak strašné, jak jsem se obávala. Vesmír to s námi všemi totiž myslí dobře! Je laskavý.

ZAMYŠLENÍ: Štve vás to, co vás obklopuje? Buďte naštvaní na sebe, můžete si za to sami. Mapujte své myšlenky, pište si je… Nenechávejte je, ať vás ovládají. Ovládejte vy své myšlenky! Vy jste tady pánem!

Šmitec, konec. Podívejte se na ten dokument, vyhoďte své pochybovačné myšlenky ze své hlavy a zkuste třeba na dva měsíce uvěřit tomu, že vše, co v něm je, je pravda. Dělejte to, co v tom dokumentu radí a nechte se životem vést. Proč to jen tak nevyzkoušet na pár měsíců? Co můžete ztratit? Nic! Jen můžete získat. Kdyby vám to nevyhovovalo, tak se ke svým starým myšlenkám přece můžete vrátit vždycky. 

Ale nevrátíte. Když uvidíte, že to funguje, změní Vám to život

A teď abyste věděli, jak jsem k výše uvedenému názoru došla..

Má cesta k vědomí, že se přání doopravdy plní

Před jedenácti lety mi bývalá kolegyně v autě cestou do práce tvrdila, že existuje tzv. “Zákon přitažlivosti”. Díky tomuto zákonu se nám prý může splnit vše, co si přejeme, když k tomu podnikneme určité kroky. Každá akce prostě vyžaduje reakci. Tehdy jsem si řekla, že to má drahá kolegyně nejspíše nemá v hlavě v pořádku. Protože kdyby to tak opravdu bylo, tak by svět nevypadal tak, jak vypadá. Mno….

Zpětně se jí tímto omlouvám. Tehdy jsem ještě neměla otevřenou mysl a mé vnímání světa bylo k politování.

Asi šest let poté na stejné téma navázal můj nejlepší kamarád Martin. Bylo to v době, kdy jsem se  zrovna vyhrabávala “ze sraček”. Období, kdy jsem přehodnocovala celý svůj dosavadní život.

Pokud jste zrovna vy ve “sračkách” nebo prostě a jednoduše zažíváte složité období, tak se můžete radovat už teď! Protože…

“Nejrychleji a nejlépe rostou kytky z pořádného, přírodního hnoje. Stejně tak, jako lidé.”

Když se totiž chcete vyhrabat “ze sraček”, musíte k tomu nabývat vědomosti a učit se. Díky tomu jsem v tomto období zjistila, že ty sračky jsem si zavinila sama. Všechno to “špatné” se mi dělo jen kvůli nefunkčně nastaveným vzorcům přemýšlení a chování. Tedy kvůli mým myšlenkám. Díky tomuto zjištění jsem začala vše přehodnocovat a vyměňovat staré a nefunkční vzorce chování a myšlení za nové. Právě to byla chvíle, kdy jsem se otevřela novým myšlenkám a náhledům na život. Přesně proto jsem začala poslouchat i Martina. Rozhodla jsem se otevřít svou mysl novému a nestát si tupě za nějakým svým přesvědčením, které mě stejně dovedlo jen do těch sraček. Začala jsem naslouchat a nesoudit. Martin mi vyprávěl o tom, jak se podíval na dokument Tajemství od Rhondy Byrne, který vypráví o zákonu přitažlivosti. V tom dokumentu prý hovoří o tom, že se všechna naše přání mohou splnit. Doporučil mi, ať se na něj podívám. Stáhnout si jej můžete na ulozto.cz.

Ještě, než jsem si dokument pustila, tak mi pořád vrtalo hlavou, jak jen někdo může tvrdit, že se nám můžou všechna přání splnit. Kdyby to byla pravda, svět by přece vypadal úplně jinak. Všichni by byli šťastní. I přes své pochyby, jsem se dokázala povznést nad svou omezenou mysl a dokument jsem si pustila. V prvních minutách sledování dokumentu jsem si říkala.

“Je to tu… Jsem magor… Zavřou mě do blázince…” 

Lidé v dokumentu mi přišli jako sjetí kokainem. Fakt. Vysmátí američani s vykulenýma očima, a tak šílenou dávkou energie, že do mě narážela i přes monitor. Říkala jsem si: Takhle šťastný přece nemůže být nikdo! Co je to za podvod?

A pak jsem řekla své neomalené zaostalé mysli STOP. Nesuď to, dokud to nevyzkoušíš. Co když je to doopravdy pravda? Co když všichni ostatní, kterým to nefunguje podlehly těmto negativním myšlenkám? Co když doopravdy jediný rozdíl, který mezi lidmi je jen v tom, že někteří lidé myslí “správně” a jiní ne?

Díky Bohu za to, že jsem překonala svou zakaboněnou mysl a otevřela jsem se myšlence, že to může být pravda. 

Další den po zhlédnutí dokumentu jsem svůj názor s Martinem probírala. Řekla jsem mu vše, co se mi honilo hlavou. Pak jsme spolu začali hledat reálná fakta o tom, že to třeba může být pravda. Zpětně jsme probírali náš život a hledali v něm potvrzení o tom, že to celé může být pravda. Vzhledem k tomu, že se známe téměř celý život (naše přátelství odstartovalo seznámení našich maminek na pískovišti, když nám byl 1 rok), to šlo poměrně jednoduše. V mém životě skoro nic vidět nešlo (krom těch špatných věcí), ale v jeho ano. Plnily se mu takové sny, které není úplně jednoduché si jen tak splnit. 

Například si přál poznat blíže kapelu Horkýže Slíže. Následně ho na jednom z jejich koncertů vytáhli z publika na pódium. 

Poté si přál hrát na kytaru s kapelou Horkýže Slíže (ano, byl blázen do kapely Horkýže Slíže). Opět ho na koncertě vytáhli z publika na pódium a zahrál si s nimi na kytaru. Bylo to úžasné. 

-> Tehdy Martin ještě nevěděl, že za rok s nimi pojede šňůru po ČR se svou kapelou Ajdontker

Díky tomu mi došlo, že se i zdánlivě nemožné věci plní. Uvědomila jsem si, že to je opravdu pravda. A rozhodla jsem se, že to prostě vyzkouším. Že se na dva měsíce “zblázním”, a když to nebude fungovat, tak to prostě přestanu dělat. Nepřestala jsem. Nikdy. Funguje to.

Můj postup při začátcích v posílání přání do vesmíru

  1. Začala jsem být za všechno vděčná. Úplně za všechno. Všem jsem pořád děkovala. Děkovala jsem lidem, zvířatům, svým nohám. Poděkovala jsem za vše, co mi splnilo nějakou službu. Poděkovala jsem vodě, že mi teče z kohoutku. Poděkovala jsem svým nohám za to, že si na ně ráno můžu stoupnout. Poděkovala jsem své dceři pokaždé, když mě poslechla. Prostě jsem pořád jen děkovala. Nahlas i v duchu. Ale děkovala jsem doopravdy, upřímně a ze srdce! Žádné podvody! Žádné děkuji jen tak, aby se neřeklo. Děkuji prostě musí být upřímné.
  2. Začala jsem lidem pomáhat. Když jsem mohla, tak jsem pomohla babičce s těžkýma taškama. Otevírala jsem s radostí lidem dveře. Když mě někdo poprosil o dvacku nebo cigaretu, tak jsem vždy podarovala. 
  3. Začala jsem se bavit s lidmi, se kterými jsem se jen smála a bylo mi s nimi dobře. Ze svého života jsem vyřadila lidi, kteří pomlouvali a byli negativní a nepřející. Prostě jsem se s nimi přestala scházet.
  4. Vyhodila jsem televizi (neměla jsem ji několik let, teď už jen Netflix, YouTube a DVTV). Nechtěla jsem se dál negativně ovlivňovat a strašit médii.
  5. Začala jsem s lidmi o svým přáních mluvit. Otevřela jsem se a přestala jsem se za svá přání stydět. 
  6. Začala jsem si psát seznamy svých přání. Začala jsem “maličkostmi”. Pak jsem začala přidávat větší věci. 
  7. Věřila jsem. Věřila jsem, že se mi to všechno vyplní. A věřím dodnes. 

Zpětná vazba z vesmíru:

  1. Situace, věci a lidé, za které jsem byla vděčná pro mě začaly lépe “pracovat”. Dcera začala více poslouchat, v práci se mi vylepšily vztahy, zlepšila se mi kondice, začaly ke mě přicházet nečekané příjmy, začaly se mi zdát jen hezké sny, atp…
  2. Lidé začali pomáhat mě. Vzali mi tašky, podrželi mi dveře, poradili mi. Začali ke mě být všude více přátelští. 
  3. Do života mi přišli přející, pozitivní a opravdoví kamarádi, se kterými sdílím celou svou duši a oni mne mají rádi takovou, jaká doopravdy jsem. 
  4. Díky tomu, že jsem začala o svým přáních mluvit, začali se mi v životě objevovat lidé, kteří chtěli podobné nebo dokonce ty stejné věci a začali jsme spolu spolupracovat.
  5. A jako když mávnete kouzelným proutkem, začalo se to postupně dít. Nikdy nezapomenu na první splněná přání.

    a) Přála jsem si poprvé v životě letět letadlem (ale tehdy jsem neměla peníze ani na letenky). Pár dní na to mi volal bratr z Bruselu, že mě a Leonku zve na Vánoce za nimi, že nám koupí letenky. No já tehdy nevěřila svým uším! Bydlel tam už několik let a tohle udělal poprvé a chvíli poté, co jsem si přála letět letadlem.
    b) Přála jsem si přečíst si knihu Tajemství (tehdy jsem ale neměla ani peníze na tu knihu). Když jsem přiletěla do Bruselu, tak mezi slovníky a naučnou literaturou měl bratr v knihovně právě tuto knihu. A celou jsem ji tam přečetla.
    c) Když jsem si četla knihu, bylo v ní napsané, že si manifestaci přání máme vyzkoušet na “maličkostech”. Přála jsem si mít ve schránce peníze. Když jsme se vrátili z Bruselu, ve schránce jsem měla v nepopsané obálce 200,- .
    d) Přála jsem si jet na luxusní hotel na víkend (ale neměla jsem na to peníze). Tehdy mi přišel do práce poukaz pro dvě osoby na víkend v jednom z hotelů Orea Reasorts – Devět skal na Vysočině. Volala jsem tam, proč mi ho poslali a paní mi sdělila, že občas posílají takhle do vybraných firem vouchery. “Jen tak.”  

No a pak se to už rozjelo. Seznam mých splněných přání přikládám:

♥ Jet na road trip do Amsterdamu ✓
♥ Podnikat jako OSVČ ✓
♥ Být svobodná v životě ✓
♥ Obdržet do schránky nečekaný finanční příjem ✓
♥ Podívat se na Paříž z vrcholu Eiffelovky ✓
♥ Vidět Lochnesské jezero ✓
♥ Získat zdarma ubytování v luxusním hotelu ✓
♥ Bydlet na zámku (ale bylo to nakonec jen chvilku) ✓ – koukni zde
♥ Poznat se osobně s kapelou Horkýže Slíže ✓ – koukni zde  (na konci videa jsem s Máriem Sabotérem – kytarista z kapely a ano, pila jsem s ním víno, hodně vína..)
♥ Pracovat jako reportérka v televizi ✓ – koukni zde
♥ Poznat osobně Tomáše Kluse ✓ – koukni zde
♥ Poznat více celebrit ✓ (nakonec jsem poznala Ewu Farnou – koukni zde , Dana Bártu – koukni zde  a Terezku Kostkovou – koukni zde
♥ Poznat svého duchovního partnera (twinflame) ✓
♥ Navštěvovat často zahraničí ✓
♥ Poznat člověka, který cestuje po světě a živí se hraním na kytaru ✓
♥ Poznat čarodějku ✓
♥ Moderovat vlastní pořady ✓ – koukni zde
♥ Vydělávat si tolik, abych si mohla plnit přání i sama ✓
♥ Učit se jeden né úplně tradiční jazyk (nakonec je to francouzština) ✓
♥ Bydlet v zahraničí (nakonec to bylo jen chvíli) ✓
♥ Mít za partnera muže ve znamení berana ✓
♥ Bydlet v centru Prahy ✓
♥ Milovat svůj život takový, jaký je ✓

Jak říkám… Náhody NEEXISTUJÍ… Vše se nám děje buď z toho důvodu, že jsme si to přitáhli a nebo to je zásah z Vesmíru. A ten zásah má vždy pro mě posvátný důvod. I když se to za začátku jeví jako “špatné” ve skutečnosti se to děje pro naše nejvyšší dobro.

A co můžu říct na závěr? Po neuvěřitelné jízdě, kdy se mi splnila každá malichernost jsem přišla na to, že můžu mít téměř vše, co má mysl umí přijmout a připustit. Některá má přání ale byla malicherná a nakonec jsem z nich ani neměla radost takovou, jakou bych měla mít. Některá přinesla věci a okolnosti, které jsem si nepřála. Nebo je nechtěla (ano, tím jsem si je přitáhla).

Poslední dva roky si už jen přeju být šťastná a jít po cestě své duše. Má duše totiž ví mnohem lépe než má mysl, co mě udělá doopravdy šťastnou, a co potřebuji pro svůj duchovní růst. A tak se mi plní přirozeně jen to, co doopravdy chci a co mi náleží.

A jak poznat co je doopravdy moje? Co je má cesta? Co je to, kdy budu zářit štěstím? Je to jednoduché. Naše emoce jsou náš kompas. Tam, kde se cítíme šťastní a činnosti, které nám dělají radost jsou naše správná cesta. A ta může být i těžká… Často opravdu těžká je. Ale ty těžkosti překonáváme s radostí a věděním, že je to správně.

Prostě jsem se jen odevzdala svému životu v plné důvěře. A to je teprve jízda! Souvisí s tím i mé poslední splněné přání. Je to napůl splněné přání a napůl moje cesta. Cesta mojí duše.

Poslední splněné přání a cesta mojí duše

Mě naposled absolutně překvapilo, že je mi dobře v Praze. Měla jsem za to, že jsem takový ten typ do lesa, který tam pobíhá boso a celý den cvičí jógu, medituje a sbírá bylinky. Pak jsem začala Prahu vyhledávat, táhlo mě to do ní. Oblíbila jsem si ji, když jsem cestovala do Bruselu za bývalým přítelem. Vždy jsem v ní mezi přestupy trávila čas. Postupně jsem si ji zamilovala. Věděla jsem, že do Prahy jednou půjdu. Cítila jsem to v kostech. Věděla jsem, že v ní napíšu knihu a založím pražský online deník. Mohla jsem jít hned a začít vše řešit, ale mě to takhle nefunguje. Já nemůžu věci lámat na sílu. Když mají přijít, tak přijdou. Když mají odejít, tak odejdou. Ve správný čas. Tak jsem to nechala na Vesmíru. Ať mi otevře cestu ve chvíli, kdy budu připravená a okolnosti příznivé. A on to udělal.

Chvíli po mém návratu z Bruselu do ČR mi bývalí kolegové nabídli spolupráci na novém projektu Yookee.cz. Pomáhala jsem s realizací celého projektu, plus na mě připadlo moderování pořadu Za dveřmi. No a hádejte co? Musela jsem jezdit na tři dny v týdnu za nimi do Prahy. Z počátku jsem přespávala u nich na nafukovačce. Moc ráda na to vzpomínám. Říkali mi, ať se do Prahy s dcerou přestěhujeme. Já jsem jim řekla, že se mi nechce obvolávat realitky a shánět nějaký byt, že na to nemám nervy. Že do Prahy půjdu, až když mi někdo naservíruje pod nos takový ten starý byt někde v centru, ať to mám všude kousek. Přála jsem si vysoké stropy, dřevěnou podlahu a starodávná okna.

Půl roku na to jsme byly s dcerou zrovna u kolegů doma v Praze, když jim paní, která jim pronajímala byt poslala smsku, že má volný byt na Andělu. Jestli neznají někoho, kdo by o něj měl zájem. A hádejte co. Byl to přesně takový byt, jaký jsem si přála. Akorát k němu byla zahrada jako bonus. A tak jsem začala bydlet napůl v Havířově a napůl v Praze. Zatím. V Havířově jsem přechodně žila u přítele. Ten mě tak moc podporoval na mé cestě, že mi pomáhal dát do kupy můj starý byt a přesunout mě do Prahy. I když nechtěl jít se mnou.

No a co na nás Vesmír nevymyslel? Otěhotněla jsem… Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. (Vesmíru je jedno, jestli to chcete nebo ne. Dostanete to, na co myslíte. I to, čeho se bojíte. V mém případě byl největší strach mít opět rodinu. ) A tak jsem nevěděla co mám dělat. Mám jít do Prahy? A nebo zůstat? Co mám dělat? Jak mám mít rodinu s někým, s kým chodím teprve necelý rok? Jak se mám vzdát svých snů?

Rozhodla jsem se racionálně a zůstala jsem v Havířově. Ale nebylo mi dobře. Chřadla jsem a byla jsem nešťastná. A tak mě ten můj hrdina odstěhoval těhotnou do Prahy, abych byla šťastná. A pak za mnou každý víkend jezdil. A já za ním.

Akorát mu v našem bytě nebylo dobře, protože pro něj byl malý. Tak jsem si přála větší. Zároveň jsem nechtěla jít do podnájmu k nikomu novému a nechtělo se mi měnit adresu trvalého bydliště. Dokonce jsem nechtěla ani platit více za nájem. Přála jsem si jen větší byt s okny do zahrady, koupelnou s vanou, a většími místnostmi. A taky jsem si přála piano. A nechtělo se mi stěhovat nikam daleko.

Zdá se to nemožné, že?

A víte co?

Kamarádka s přítelem, kteří bydleli vedle mě na patře si koupili byt v jiné části Prahy a nabídli mi ten svůj. Jejich byt je přesně takový, jaký jsem si přála. Dokonce mi v něm nechali i piano. Takže jsem zůstala u stejné paní v nájmu a nemusela jsem si měnit trvalé bydliště. Zkrátka a dobře jsem získala všechno, co jsem si přála.

Teď by to ještě chtělo najít společnou cestu s mým mužem hrdinou. I když třeba to máme mít právě takhle….

O tom potom.

Pac a pusu V. S.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami

Menu