Každý z nás má v sobě temnotu. Když ji nepřijmeme, dožene nás

Kdo mě zná déle, ten si jistě pamatuje mé „Sluníčkové“ období, jedno z nejkrásnějších v mém životě. V tomto čase jsem milovala každý nádech a výdech a každého člověka, který vstoupil do mého života. Svět se mi jevil plný zázraků a kouzel. Bylo to, jako bych se poprvé v životě probudila a viděla všechno novýma – krásnýma očima.

Zapomněla jsem na hranice nemožného a začala si tvořit život podle svých snů. A jak se mi dařilo! Získala jsem pravé přátele, stala se ze mě mistryně manifestace a začala jsem úspěšně podnikat. Můj život se proměnil v jedno velké dobrodružství.

Byla jsem velmi milující, pečující, láskyplná, otevřená a důvěřující. Měla jsem schopnost vidět světlo i v nejtemnějších chvílích. Moje otevřenost a důvěra neznala hranic, což mělo obrovský vliv na lidi kolem mě. Byla jsem oblíbená, rádi se mnou trávili čas a díky tomu jsem získávala více zakázek na marketing než má adekvátní konkurence.

Ale ne všechno bylo pozitivní. Někteří lidé zneužili mou důvěru. Několikrát jsem byla okradena o vydělané peníze a často jsem dělala projekty zadarmo nebo pod cenou. Hlavní příčinou ovšem bylo, že jsem neposlouchala svou intuici.

Zajímavým aspektem mého života byly partnerské vztahy. Často jsem si vybrala „temňáky“ – lidi, kteří byli negativní, opovrhovali ostatními, závislí na návykových látkách, gamblingu, trpěli narcismem nebo sociopatií. Měli rádi tmu, temnější hudbu, BDSM a byli vizuálně tmavšího typu.

Kdy jsem byla poprvé konfrontována se svou vlastní temnotou (jen jsem o tom nevěděla)

V období mého světelného rozletu (2017-2019) jsem se bláznivě zamilovala do svého dvojplamene*, který byl pro mě ztělesněním temnoty.  A i přes to, jsem ho milovala. I s jeho temnotou. Nebo možná právě pro ni.

V té době se znásobily mé „dary“. Lépe jsem vnímala své vyšší já, Vesmír se mou komunikoval skrze realitu a také jsem „dostala“ dar kresby. Tento dar se mi aktivoval, když jsem svému dvojplameni na Vánoce chtěla nakreslit obraz nás dvou. Tehdy mne kresba dostala do transu a já v něm nakreslila nás oba – jeho jako démona a mě jako anděla, každého s polovinou hořícího srdce.

Na Vánoce jsem mu darovala polovinu obrazu s mou andělskou částí a nechala si démona. Tento obraz mě děsil, a když se situace v našem vztahu vyhrotila, spálila jsem ho.

Vtipná poznámka: Byla jsem tak vyděšená a v prdeli, že jsem ten obraz začala pálit doma v hrnci v kuchyni. No asi si dovedete představit, co to tam způsobilo za kouřový masakr. Takže jsem nakonec jak poslední šílenec vyběhla v jednu ráno před dům na hřiště s hořícím hrncem a chňapkama na rukou a nechala jsem ten obraz zhořet venku.

Možná si těď říkáte, že andělé a démoni už jsou asi hodně. Chápu. Tehda to pro mne bylo naprosto šokující. Zjištění, že i tohle je běžná realita života, na kterou běžným vnímáním nemáme dosah.

Utekla jsem před ním a nebo před svou temnotou?

Později jsem pochopila, že jsem utíkala nejen před ním, ale i před svou vlastní temnotou. Můj dvojplamen a později i otec mé dcery Lumen mi pomohli tuto temnotu přijmout (alespoń z části). Naučila jsem se milovat a nenávidět, tvořit i ničit, být autentická.

V šamanismu se tomu říká „vyčistit svou řeku“. Mnozí z nás odmítají svou temnou stránku, ale ve skutečnosti je důležité přijmout ji.

Žijeme v duálním světě, kde vše má svůj protipól, jak říká hermetická filozofie. Dobro a zlo jsou dvě strany téže mince, jen na jiné vibrační úrovni.

A tak dnes stále objevuji svou temnotu, akceptuji ji a nechávám ji chránit a bránit mě. To je potřeba k tomu, abychom byli silnější a plnější. Protože když budeme lítat na světelném obláčku, nejspíš vždycky spadneme na zem. A i když na Zemi to není tak fajnové jako v nebi, je dobré se tady naučit žít.

Pac a pusu

TIP: Mrkněte se na díl pořadu POKEC, kde o přijetí temnoty mluvím s šamankou Terezou Hanusovou

*Dvojplamen: Dvojplamen je považován za doslovnou „druhou polovinu“ vaší duše. Předpokládá se, že na počátku existence byla duše rozdělena na dvě samostatné, ale navzájem doplňující části. Tyto dvě části se pak vyvíjejí nezávisle na sobě v různých životech a dimenzích. Setkání s dvojplamenem je často popisováno jako hluboce transformační zkušenost, která přináší silnou emoční, duchovní a často i fyzickou přitažlivost. Toto spojení se může projevit i formou intenzivních výzev a lekcí, neboť dvojplamenové vztahy jsou často zaměřeny na duchovní růst a osobní transformaci.

Vztahy s dvojplamenem jsou často považovány za jedny z nejsilnějších a nejintenzivnějších spojení, která člověk může zažít. Často jsou doprovázeny pocitem „domova“ nebo hlubokého porozumění a přijetí. Tyto vztahy však také mohou být plné výzev, neboť odhalují hluboké osobní problémy a nezpracované emocionální otázky, které obě strany musí řešit pro svůj duchovní růst.