Ležím v posteli vedle své úžasné dcery Lumen a nemohu spát. Přemýšlím nad celým svým životem, zákonem Vesmíru, šamanismem a láskou.
Strávila jsem teď několik (asi 10) dní na mé chatě v lese bez vody a elektřiny, což je pro mne jako pro online marketérku balzám na duši a také dobrý d-tox. Zjistila jsem tam o sobě spoustu věcí.
Za prvé, že jsem se ztratila, protože jsem ztratila víru. Minulý rok v listopadu jsem totiž téměř vyhořela a zhroutil se mi celý můj vysněný život. Katapultovou rychlostí mě Vesmír, Bůh nebo osud vrátil z Prahy zpět do mého rodného Havířova.
Jakto že jsem skoro vyhořela? Jednoduše… Na všechno jsem byla sama. Sama na podnikání, sama na dvě děti. A ve chvíli, kdy jsem si najala pomoc, tak jsem si všechno, jen né pomohla. Rub šlus a bylo. Jedno ráno jsem se vzbudila a zjistila jsem, že se můžu jen dívat do stropu a nezvládnu ani zvednout telefon klientům.
Možná vám to může připadat divné, ale tak to prostě bylo. Nebyla jsem ani schopná uklidit, jen jsem ležela a tekly mi slzy. Slzy že už nemůžu, že jsem ze sebe vydala všechno, co jsem mohla a teď už můžu jen ležet. Nešlo mi přemýšlet. Jakékoliv řešení problému třeba na eshopu nějakého z mých klientů mě tak bolelo v mysli, že jsem prostě nemohla nic vymyslet. Jen jsem volala své klientce a konzultantce Vendulce Šmídke a ona mi řekla jen „nech to sebou projít, přestaň tomu klást odpor.“
Musela jsem si dát pauzu a musela jsem žít z finančních úspor. Ale bylo to nutné a zdravé… I když v tu chvíli jsem to samozřejmě nevěděla…
Víte.. Věci se dějí tak, jak si přejeme a taky tak, jak je máme osudem dané. Ale to už jsem vám v nějakém předchozím článku psala. No a tady mi zasáhl osud. Byla jsem naprosto bezmocná.
Osud mě návrátil zpět do mého rodného města Havířova, ze kterého jsem utekla v roce 2018 za mou dvojplamennou láskou do Belgie. Po Belgii následovala Praha a já si zamilovala naprosto velkoměstský život plný barev, cizinců, vůní a smradů, různorodých činností a krásného oblečení. Miluju se prodírat mezi lidmi, čichat pánské voňavky, dávat si kávu na rušné ulici, tvořit webové stránky a designy pro krásné podnikatele a dívat se na lidi. A nebo psát znova (po dvacáté knížku) o mém životě.
Návrat do Havířova – města šedi s lidmi často uhoněnými a frustrovanými životem mě mučil. Ale víte co?
Spletla jsem se.
Po návratu se mi postupně začaly plnit všechny sny a přání, které jsem v Havířově vypouštěla v roce 2017. Obnovila jsem činnost spolku Havířov ŽIJE, se kterým jsem začala kdysi podnikat a začaly se dít neuvěřitelné věci. Přišla jsem na to, že mé rodné město je až teď připravené na moje myšlenky a vize!
Povedlo se nám udělat perfektní propagaci na Mistrovství Evropy v rugby, které se pořádalo právě v Havířově v březnu letošního roku.
Seskládal se mi perfektní tým pro spolupráci a následně se z nás stali partneři Zámeckého festivalu v Havířově, na který se nám také podařilo dotáhnout kolem 3000 lidí. Jo a taky jsem dělala rozhovor s Michalem Davidem .
Starší dceru vozím do soukromé školy Lokahi za městem, kterou si naprosto zamilovala a já taky. Miluju jejich způsob vedení školy a to, jak na ni působí. Léčí jí srdce, vidí její opravdové já a podporují jej. Nikdy jsem ji neviděla tak vzkvétat. Je to ještě lepší než v Praze, a to tam byla velmi HIN!
Mladší dcera je šťastná, že má mě i svého tatínka kousek od sebe, a tak s námi oběma tráví spoustu času. Také je šťastná s babičkama a dědečkem. A já jsem nejšťastnější, že ji vidím šťastnou.
Založila jsem si společnost s ručením omezeným Goat Kingdom s.r.o. a mám i do ní úžasné parťáky.
Poprvé jsem přednášela o svém životě po boku mé milované klientky a kamarádky Venduly Šmídke, což pro mne byla výzva a zároveň nutná životní cesta. Přednáška se jmenovala „Vytáhni si hlavu z prdele“ a vymyslely jsme k ní perfektní promo video.
Také jsem po druhé v životě udelěla setkání havířovských podnikatelů na Zámečku v Havířově.
Prostě jedu bomby pecky a plní se mi sny!
Ale i tak… Na té chatě mi došlo, že se necítím naplněná… Ano… Přes to všechno, přes všechen zdánlivý úspěch se cítím prázdná. Cítila jsem, že mé duši něco chybí. Jako kdyby jí kus ubylo. A došlo mi to. Víra…
Měla jsem dlouho pocit, že mi Bůh vzal mé splněné přání – život v Praze, ale nedošlo mi, že si někdy svými přáními vlastně můžeme bránit v něčem ještě lepším.
Někdy jsou pro nás nachystané totiž ještě lepší věci, než jaké si vůbec dovedeme představit. Stačí jen pustit kontrolu a věřit Bohu, že to s námi myslí lépe než my se sebou samými.
Stačí naslouchat intuici a pokorně se nechat vést a Bůh nás zavede na taková místa a do cesty nám postaví takové lidi, že si z toho sedneme na prdel.
NESTÁT HLAVOU ŽIVOTU V CESTĚ bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy v životě udělala. Pustit kontrolu, nechat život proudit skrze sebe a jen se jím nechat unášet. Přijímat co přináší a odmítat co mi už neslouží.. Navnímávat se na sebe a cítit se. Cítit co je pro nás dobře a co už ne. Respektovat se a respektovat druhé.
Milovat sebe a milovat druhé. Dávat a přijímat.
Mít pokoru a VÍRU.
Víra je to, co nás drží nad vodou. Víra je to, co nás postaví vždycky na nohy. Víra v nás je to, co nám dodá energii, i když zrovna nevidíme šťastný konec.
A tohle je cesta šamana. Cesta hrdiny a nositele světla. Cesta, kdy odevzdáš kontrolu Bohu v sobě a přestaneš si hlavou srát krásný a naplněný život plný pravdy a lásky.
Protože jediná pravda na světě je láska…
2 komentáře. Nechte nové
Verunko moje 💝
Jestli ti tak můžu říkat…
Spadla mi brada…
Tvá slova vyznání se z pocitů a uvědomění si, kam naše životní cesta vede…
Jaké jsou zde,na tomto světě, zákonitosti a pravidla,pominu-li ty lidské, vědomé, ovládající, ponižující, nadřazené, ubližující s cílem mít nad vším a všemi nadvládu, neustálou kontrolou, vědomou manipulací,pod rouškou nezdravého ega a falešného hlásání “ bezpečí a míru…“
Ale co je to mír a bezpečí…
Kde ho možno nalézt…
V sobě…
Proč se nechat ovládat a manipulovat jinými…
My sami,pokud se dokážeme nacítit na své vnitřní “ já “ nejlépe rozumíme, víme, chápeme, nalézáme odpovědi na své otázky…
Posílám slova chvály,obdivu,hlubokou poklonu.
Buďme my sami sobě, tím “ nejlepším přítelem „,za všech okolností 🥰
S láskou,obdivem, uznáním
* Bára Mocko*
Verun super článek 😊 moc ráda čtu o tvém životě.. je to inspirativní 🙂 Já to měla přesně obráceně.. přítel trval na bydlení v Ostravě, nebyla jsem z toho moc nadšená.. Říkala jsem si, že mi bude chybět příroda a že se v tom městě budu furt ztrácet 😅 Nakonec bydlíme u lesa, dcera má kousek od domu super školu a malý miluje tramvaje, na které chodíme koukat.. Z počátku se mi stávaly věci jako jedu domů do Výškovic z Karolíny a zkončím ve Vratimově 😄😄 ale už i v tom jsem se zlepšila a dokážu řídit i v hustém provozu.. Takže nakonec musím říct, že jsem ráda, že bydlíme v Ostravě.. Někdy je, ale dost těžké zůstat tomu co přichází otevřený, protože ta hlava to dost brzdí 😅