Jak jsem poznala svůj dvojplamen/twinflame

Kdy jsme se poprvé uviděli?
Potkala jsem ho „náhodou“ na pláži v Cadzand Badu v Holandsku v roce 2017… A mezi těmi všemi lidmi, které jsem tam viděla stál on. Jako kdyby všichni ostatní byli zahalení v mlze a jen on tam zářil. Hned upoutal mou pozornost. Ve chvíli, kdy se mi poprvé podíval do očí, tak mnou projela neskutečná energie. Nechápala jsem, co to je. Také se mi poprvé v životě zvedla šíleným způsobem energie kundalini (ano, začala jsem automaticky být naddržená) a spustil se neskutečný magnetismus, který mě k němu přitahoval tak silně, že jsem opravdu nevěděla, co mám dělat. Nikdy před tím jsem nic podobného necítila.

Ve chvíli, kdy se naše pohledy poprvé spojily mi úplně poprvé v životě přišla informace shůry do mysli. Byla to věta: “To tě bude bolet.” Tehdy jsem ale nevěděla, jestli ta věta je pravda a nebo ne. Něco mi říkalo, že ano, ale nevěřila jsem své intuici na 100%. Raději jsem ale byla obezřetná.

Právě kvůli té obezřetnosti jsem s ním raději nechtěla ani mluvit. Protože jediné, co jsem si v sobě nesla, byla touha se s ním spojit. Ano, chápete to správně – mít s ním sex. Ale tohle nebyla jen taková ta sexuální touha typu „zašukáme si a bude nám hej“. Cítila jsem, že prostě potřebujeme, aby naše spojení proběhlo na fyzické úrovni. Bránila jsem se tomu zuby nehty… Protože… Nechcete spát s někým, kdo Vám ublíží… A ani nechcete spát s někým, o koho byste si ještě včera ani „neopřeli kolo.“

Co ve mne naše setkání aktivovalo v tu danou chvíli?

Energeticky
Posunula jsem se na vyšší úroveň vědomí. Mě osobně se tím setkáním v realitě zvýšili mé schopnosti intuice a napojení na mé vyšší já (Tehdy jsem to ještě neuměla takto pojmenovat, jen jsem cítila, že je něco jinak. Svým schopnostem jsem ještě nevěřila).

V realitě
Takže v mé realitě to naše setkání vypadalo tak, že jsem na něj pořád hleděla, pozorovala ho a odolávala jsem své touze po jeho blízkosti. Táhlo mě to k němu tak silně, jak k nikomu v mém životě předtím. Racionální mysl mi v tom ale bránila. A povedlo se jí to.

Co bylo pro mě naprosto šokující?
Byl to prvoplánový kurevník a vyšukávač, který ještě dělal barmana. Prostě takového týpka jsem si k sobě opravdu nepředstavovala. (Představovala jsem si hubeného jogína s drdolem na hlavě, se kterým můžu meditovat na pláži a jíst oříšky.) Přitažlivost k němu racionálně absolutně odbourávala mé iluze o ideálním partnerovi ke mě. Ale v hloubi duše jsem přesně po takovém muži toužila. Jen jsem si to nechtěla dovolit. 

Jenže magnetismus mezi dvojplameny je velmi silný
Ta šílená touha po tom ho znát… Ta byla tak silná, že mi tehdy mou racionální mysl málem vyřadila z provozu. Ale nestalo se. I když jsem vnitřně toužila. Bylo nám v tom “shůry” zabráněno. Ještě totiž nebyl správný čas.

On byl „naháněč“ a já byla ten „utíkač“
Snad pokaždé když mohl, tak se mnou vyhledával nějaký kontakt. Buď za mnou přišel a něco mi jen tak řekl, nebo mi přinesl sklenku prosecca na pláž. Já pořád dělala, že mě to vůbec nezajímá, ale nebyla to pravda. Jen jsem měla strach.

Když se mě večer zeptal, jestli se s ním nepůjdu koupat nahá do moře, tak jsem se poprvé chtěla přemoci a říci, že ano. I když jsem věděla, že je to pro mě citově velmi nebezpečné. Ale neřekla jsem nic. Nejradši bych od něj utekla a zároveň s ním prosexovala celou noc. Nakonec jsem se chtěla hecnout a jít s ním. Ale když jsem už chtěla kývnout, že půjdu, tak se na to chytl zbytek party chlapů, se kterými jsme tam byli a většina z nich šla s ním. Ještě prostě nebyl náš pravý čas.

Tak jsem se nakonec jen dívala na několik pánských zadků, jak se koupou v noci v moři a přišlo mi vtipné, že on to dělá jen kvůli mě. A byl to pohled, na který nikdy nezapomenu. 

A tehdy jsem si poprvé přiznala: Nějakým podivně zvláštním způsobem mě šíleně moc baví.

Ale i přes to všechno jsem si stále držela ten největší odstup, jakého jsem byla schopná. Odpovídala jsem mu na jeho dotazy minimálně a snažila jsem se na něj ani nedívat. Ale bylo to pro mě strašně moc těžké. 

Když jsem vnitřně věděla, že loučení je vlastně začátek
Poslední den pobytu jsem stála v moři, zírala na slunce a channelovala informace. Mě osobně voda tyhle schopnosti ještě více povzbuzuje. Když jsem se dívala za obzor, tak jsem si položila otázky: “Co to má jako znamenat? Proč cítím takové neskutečně silné pouto k tak hroznému člověku?”

Přišla mi opět (po druhé v životě) na mysl informace: “Jestli s ním máš být, tak ho ještě potkáš….” A já jsem si řekla, hahaha, to určitě. Jak asi, když on žije bůhví kde v zahraničí a já jsem holka z Havířova. 

A pak za mnou přišel do moře a donesl mi místo květiny chaluhu.

A odjeli jsme domů….

No a tehdy už bylo vše naplánované dopředu tak, jak bych si sama nevymyslela ani v tom nejdivočejším snu. 

Pokračování příště.